Dnes bych rád věnoval tichou vzpomínku kapele, která po mnoho let vnášela do domácích blackmetalových krypt svěží vůni rostlinné stravy, nadhledu i angažovanosti. Je tomu více než rok, kdy Úláci ukončili svoji činnost. Člověk by si mohl říci, že se tak rozhodli na základě lidového moudra, které praví, že v nejlepším je třeba přestat. Poslední nahrávka je totiž bez debat po aranžérské i hudební stránce to nejlepší, co z černého medového království vylétlo na světlo denní. Největším skokem oproti minulé fošně se při prvním shledání jeví celkem masivní nasazení kláves, jež v minulosti chyběly a nyní vynikajícím způsobem podbarvují kompozice nebo tvoří mezihry spájející jednotlivé písně. Ve chvíli, kdy se začnete delší dobu toulat mezi kovovými plástvemi, budete odhalovat další posuny, které jsou hlavně na poli aranžérském. Deska báječně funguje jako celek a nenudí.

Srdeční aorta nahrávky pumpuje do skladeb rovným dílem blackmetalovou zlobu se silným důrazem na melodické linky bzučivých kytar i HC/punkové aroma, které zdaleka není uzamknuto pouze v textové složce. Nové dimenze k prozkoumání přináší dříve nepřítomný nástroj (klávesy), který je využit s výraznou dávkou talentu pro atmosférické pasáže. Kluci si více pohráli i se střídáním vokálů, kdy největší díl pro sebe opanoval samozřejmě veganský pekelník Zubuch se svoji nemilosrdnou skřeto-démonskou krutou barvou vokálu. Je to škoda, že se příběh této party již přestal psát, zvláště v době, kdy se jejich tvorba začala ubírat po stále zajímavějších cestách.